Miloslav Pouzar: O tržních vztazích ve vědě
Převzato ze serveru Osel.cz
31.01.2012, autor: Miloslav Pouzar
Běžný vědec současnosti pracuje jako námezní dělník státu, či soukromých firem. V momentě, kdy žádá o finanční podporu na svou činnost, musí se zavázat k počtu hodin, které v rámci toho kterého vědeckého projektu odpracuje a slíbit pozitivní, odbornou veřejností vysoce ceněné a v čase před ukončením projektu dostatečně zviditelněné výsledky. V rámci některých projektů se musí dokonce zavázat, že výsledky prováděného výzkumu přinesou v reálném čase odpovídající zisk. Požadavek takového závazku plyne z mylné představy, že se dá tvořivá mentální činnost plánovat. Nedá. Plánovat se dají mechanické úkony sloužící jako podklad pro tuto činnost, nikoli však činnost sama. Jenže finančního přispěvatele nezajímá ona abstraktní mentální činnost, ale jen a pouze její snadno měřitelné výstupy. Proto se za dobrou a hospodárně provozovanou vědu považuje taková, která tyto výstupy poskytuje a nejlepšími vědci se tak stávají nejlepší plánovači těchto výstupů.
Celý článek najdete pod odkazem výše.
Témata: věda
Komentáře ke starším článkům jsou uzavřené. Můžete se vyjádřit k aktuálním tématům.