Třetí průmyslová revoluce

Čteme za vás | 2. 5. 2012 | Redakce

Paul Markillie v britském týdeníku Economist tvrdí, že s postupující digitalizací se průmyslová výroba vrátí zpět do bohatých zemí.

Autor článku považuje sochu „Muže s kladivem“ , jež má být oslavou dělníka, za archaismus. Zatímco jednadvaceti metrový kinetický objekt umístěný na frankfurtském výstavišti bez přestání zvedá ruku, aby znova a znova bušil kladivem do kusu kovu, dnešní dělníci tráví mnohem více času před monitorem počítače.

Demonstruje to i nabídka EuroMoldu, frankfurtského veletrhu strojů a prototypů, produktového vývoje a designu. Dříve inženýři pracovali se soustruhy, vrtačkami, drtičkami a lisy. Ty sice stále při výrobě používají i dnes, EuroMold ale nepředvádí žádné dělníky v montérkách umazaných od oleje. Výstavní haly zaplnily dokonale čisté, plně automatizované čisté stroje z Ameriky, Asie i Evropy. Lidé, kteří je ovládají, sedí u počítačů. Kladivo nikde nevidíte.

Trojrozměrný tisk zlevní produkty na míru

Minulý rok v listopadu byla na veletrhu EuroMold představena 3D tiskárna. Namísto tradičního tepání, ohýbání a řezání materiálu, dokáže 3D tiskárna vyrobit produkt prostým vkládáním jednotlivých vrstev materiálu do přístroje. Proto se také pro tuto technologii vžil anglický název „additive manufacturing“ („výroba přidáváním materiálu“, opakem je klasické opracovávání odebíráním materiálu, pozn. red.). Jako příklad uvádí autor článku americkou firmu 3D Systems, která na místě dokázala s pomocí 3D tiskárny bez problémů vyrobit kladivo s dřevěnou rukojetí a kovovou hlavou.

Paul Markillie každopádně věří, že přesně takto bude vypadat průmyslová výroba budoucnosti. Pokud dnes budete chtít, aby vám továrna vyrobila kladivo na míru, budete si pravděpodobně muset sáhnout hluboko do kapsy. Výrobce vám totiž naúčtuje výrobu formy i poměrně složité zpracování. Pokud takových kladiv vyrobíte tisíce, výroba se samozřejmě značně zlevní. To pro 3D tiskárnu není výroba speciálního výrobku zdaleka tak finančně náročná. Pomocí softwaru můžete vyrobit prakticky jakýkoli tvar (ostatně, jak se „tiskne“ ve 3D si můžete prohlédnout v pořadu Marka Ebena Na Plovárně, kam si pozval jako hosta vývojáře Josefa Průšu, pozn. red.). Cena nastavení tiskárny je stejná pro jeden nebo tisíc výrobků, jediným omezením je kapacita, resp. rozměr produktu. Je to podobné jako u běžné kancelářské tiskárny. Cena tisku se s počtem vytištěných stránek prakticky nemění.

3D tisk zatím nestačí na výrobu auta nebo iPhonu, ale už dnes se používá na výrobu součástek do automobilů i mobilních telefonů. Přestože se jedná o poměrně novou technologii, většina z nás už vlastní nějaký produkt, jehož součást byla pomocí 3D tisku vyrobena. Možná jsou to boty, jejichž vzorek byl nejprve „vytisknut“ ve 3D; sluchátka, vyrobená na míru podle tvaru ucha, nebo šperk odlitý podle formy vylisované 3D tiskárnou.

3D tisk ale není jedinou „technologií budoucnosti“. Tradiční výroba se také modernizuje. Volkswagen např. představil strategii výroby nazvanou Modularer Querbaukasten, zkráceně MQB. Standardizací komponentů (například součástek motorů) podle určitých parametrů bude německý výrobce schopen vyrábět všechny modely automobilů na jediné montážní lince. Proces byl představen už letos, ale s výrobou se bude muset ještě nějakou dobu počkat, protože nové modely budou uvedeny na trh až v příštím desetiletí. Cílem ale je umožnit továrnám v Americe, Evropě i Asii vyrábět jakýkoli vůz podle potřeb místních trhů na stejné lince.

Automatizace – robotizace – digitalizace

Britská továrna Nissanu v Sunderlandu je jednou z nejproduktivnějších v Evropě. V roce 1999 vyrobila 271 157 vozů, tehdy zde bylo zaměstnáno 4 594 lidí. Dnes jich továrna zaměstnává 5 462, ale výrobu zvýšila téměř dvojnásobně na 480,485 automobilů za minulý rok. “Nic moderního už na starých strojích nevyrobíte,“ říká ředitel technologií firmy Rolls-Royce Colin Smith. „Doby velkých továren s mnoha zaměstnanci už jsou za námi.“

Průmyslová výroba je čím dál tím efektivnější díky robotům s nejrůznějšími čidly a automatizaci strojů, které dokáží zaregistrovat chybný proces a výrobu zastavit. S tím, jak klesá počet dělníků ve výrobě, minimalizují se také náklady na pracovní sílu. Tento fakt podporuje návrat výroby do bohatých zemí, protože díky moderním technologiím lze levněji a především rychleji reagovat na změny poptávky a trendy na lokálním trhu.

Nemění se jen technologie, ale také materiály. Karbonová vlákna nahrazují ocel a hliník při výrobě dopravních prostředků, od horských kol po letadla. Stroje jsou při výrobě nahrazovány speciálně geneticky modifikovanými mikroorganismy.

Továrny budou čím dál tím více řízeny chytrým softwarem, což se zdaleka nebude týkat jen velkých producentů. Naopak, digitalizace přináší větší konkurenceschopnost malým a středním podnikům, příp. individuálním výrobcům. Výroba inovativních produktů bude s pomocí nejnovější počítačové techniky jednodušší a finančně dostupnější. Digitalizace bude mít v průmyslu podobný efekt, jaký měla už dříve v telekomunikacích, fotografii, hudebním průmyslu, fotografii nebo vydavatelství. Na síti nyní najdete komunity producentů nabízející např. 3D tisk. Tento trend autor článku nazývá „social manufacturing“ (doslova „sociální výroba“).

Uvedené změny považuje Paul Markillie za předzvěst třetí průmyslové revoluce. Ta první začala koncem 18.století mechanizací v textilním průmyslu v Británii. V dalších desetiletích pak nahradily stroje lidskou pracovní sílu i jinde ve světě. Druhá průmyslová revoluce začala v Americe začátkem 20.století s vynálezem montážní linky, která znamenala začátek průmyslové velkovýroby.

Digitalizace výroby je třetím milníkem. Díky novým materiálům, moderním technologiím, pokročilé robotizaci a spolupráci prostřednictvím internetu bude možno vyrábět levněji, v menším počtu a mnohem pružněji než doposud. Od velkovýroby se trend posunuje směrem k individualizované produkci, která může přenést výrobu zpět do bohatších zemí.

Zdroj článku: „A third industrial revolution“, The Economist.

Čtěte také: